Máte také dítě s ADHD, ADD,LMD ?

Stránky věnované lehkým mozkovým dysfunkcím, poruchám pozornosti, poruchám pozornosti provázené hyperaktivitou

Zajímavé články (LMD, ADD, ADHD)

Dítě jako vichřice

„U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo.“ Žádný div. Hyperaktivní děti to tak dělají.
Plně vyčerpanou a naprosto bezradnou matku z Polednice chápu. Je mi totiž jasné, že K. J. Erben věnoval své proslulé dílo všem matkám dětí trpících poruchami pozornosti a hyperaktivitou.

Já už tu nechci býýýýt!
Tři roky, devadesát sedm centimetrů. Takže náš starší syn Matouš konečně splnil podmínky pro to, aby mohl v IKEA strávit dobu našich nákupů v dětském koutku, kde na něj nebudu dozírat já, ale laskavé slečny.

Dopřál mi přesně deset minut. Pak se ozvalo hlášení, abych se tam ihned dostavila. Mokré kalhoty? Hlad? Přemýšlím, co za tím vězí. „Už se mu po vás stýská,“ tvrdí milá dívka. Na okamžik znejistím. A když ho uvidím, je mi to jasné. „Já už tu nechci býýýýt,“ protahuje. Prostě ho to nebaví.

Podobně ho nebavili ani oslíci na předvánočním Staroměstském náměstí (dvě minuty) či tygři v zoo. „Podívej, tygři, tak ses dočkal,“ ševelím a představuji si, jak se chlapeček přidá k ostatním dětem a přilepí nos na sklo, živý tygr, to je přece věc! „Tygže, kousni mě. Už deme?“ řekl syn a povalil vedle stojící holčičku.

Nedokáže se zabavit hrou, nedokáže si sám soustředěně prohlédnout knížku. Nevydrží ani chvilku v klidu v čekárně u lékaře a nákup dvou cibulí se stává vyčerpávajícím představením, při němž kope do beden se zeleninou a pak utíká za pult rozebírat pokladnu. Kostky z náhlého popudu rozmetá po celé místnosti, kreslení má podobu dvouminutového zběsilého črtání ohňostrojů po papíře. Do školky chodil náš modrooký andílek sotva dva týdny, když učitelky daly najevo, že jak ony, tak rodiče ostatních dětí by rádi, aby je už nerušil. Na druhou stranu je Matouš velmi zvídavé dítě s širokou slovní zásobou. Má navíc srdce na dlani, a proto vám dokáže několikrát za den říct, jak moc vás má rád.

Co se děje v hlavě?
Hyperaktivita je ne vždy přesně používaný termín, protože neschopnost být v klidu je jen jedním z vnějších projevů toho, že dítě nemá dostatečně vyzrálý mozek. To způsobuje jeho problémy s chováním, pozorností, pohybovou koordinací, potíže se spánkem, jídlem, vyjadřováním, navazováním kontaktů a ve školním věku i s učením. V šedesátých letech se vše zahrnovalo pod pojem lehká mozková dysfunkce. Nedávno se začala používat zkratka ADHD (atten­tion deficit hyperactivity disorders), což by se dalo přeložit jako ’porucha pozornosti provázená hyperaktivitou‘. Ta ovšem někdy chybí a pak se používá pouze označení ADD.

A odborná definice? Komplexní neurobehaviorální syndrom příznačný pro dětský věk, pro nějž jsou charakteristické problémy s pozorností, impulsivita, hyperaktivita a těkavost. „Tyto děti mají v mozku specifické spoje, a proto zažívají mnohem větší chaos než ostatní. Vyvíjejí se nerovnoměrně: v něčem jsou perfektní, jinde zaostávají,“ vysvětluje Ludmila Neugebauerová, psycholožka dětské kliniky pražské Nemocnice Královské Vinohrady.

Dětí s ADHD přibývá. Mezi chlapci jich je až 20 procent, mezi dívkami, u kte- rých velmi často chybí právě hyperaktivita, ­8 procent. Příčin může být více: alkohol či drogy v těhotenství, problémy při porodu, vysoké horečky nebo těžká onemocnění, nejčastěji však asi dědičnost.

Ignorujte okolí
Rad, jak takové dítě zvládnout, a přitom ne­ubližovat jemu ani sobě, by se našla spousta. Hlavně těch nepoužitelných.

Patří mezi ně dobře míněné nápady příbuzných. „Chce to na něj být přísnější,“ radí švagr, který má sice syny tři, ovšem podobné problémy ani s jedním. „Musíš ho něčím zaměstnat, pak to s ním půjde,“ říkává moje tchyně. Ale asi to taky nejde, pomyslím si, když v batůžku mezi špinavým prádlem, s kterým se Matouš vrátil z chalupy, nacházím i bylinkový čaj na uklidnění. Patří mezi ně jedovaté poznámky lidí na ulicích, že oni by ’takhle strašně zlobit svoje dítě rozhodně nenechali‘. Bohužel, nesmyslné rady často zaznívají i z úst pedagogů či praktických lékařů. Nic z toho vám nebude nic platné, nic z toho nezabírá. „Mít takové dítě, to pro rodiče znamená, že musí projevit hodně disciplíny, důslednosti a sebekázně. Dítě totiž potřebuje důslednost a řád, bez těchto mantinelů by bylo nešťastné,“ říká Neugebauerová. Jenomže jejich stanovení je obtížné, protože tyhle děti nevnímají, když jen tak něco řeknete. Nestačí ani, řeknete-li to desetkrát. Prostě vás – ne schválně – nevnímají, protože nedokážou rozlišit, které podněty jsou důležité a které ne. „Když jim udílíte pokyny, musíte se jich dotýkat, nemá žádnou cenu na ně pokřikovat přes místnost,“ doplňuje názor dětská psycholožka Olga Bejštová z pražského Centra pro rodinu.

I ona radí hodně trpělivosti. „Jenomže nikdo vám neřekne, kde ji brát. Nejsem anděl a občas mi prostě ujedou nervy a mám pak tendenci Matouše třeba plácnout či hrozně okřiknout. Žádný psycholog si ne­umí představit, co to je mít takové dítě čtyřiadvacet hodin denně, nepochopí, jak moc je to vyčerpávající,“ líčí své pocity můj muž.

Právě před tím, aby člověk na dítě s ADHD syndromem pohlížel jako na dítě zlobivé, však odborníci varují. „Tyhle děti si moc neváží samy sebe, a když stále dokola slyší, že za nic nestojí, mohou s tím pak mít problémy celý život,“ upozorňuje psycholožka Neugebauerová. Jak je to někdy pro rodinu těžké, dosvědčují i statistiky týraných dětí, v nichž se tihle malí běsíci ocitají mnohem častěji než zbytek populace.

Jedna věc je vědět, proč se to všechno děje, ovšem druhá věc je naučit se to zvládat. „Musíte stát vždycky na straně dítěte,“ tvrdí Neugebauerová. „A když dělá na veřejnosti něco, co okolí nese nelibě, a vy přitom víte, že za to nemůže, musíte prostě okolí ignorovat, protože křik a facky nepomáhají. Tyhle děti jsou navíc velmi citlivé ­
– váš hněv je uvede ve velký zmatek, a ony přitom tolik potřebují vědět, že je máte ­rádi. Nenechávejte se zahnat do úzkých, nemějte pocit viny, buďte sebevědomí.“

Není to však jednoduché: babička jedné malé klientky užívá kvůli soužení s vnučkou antidepresiva.

Běsíkovi rodiče hledají cestu ven
Jednoduchá rada neexistuje. Rodina s dítětem, které má popisované problémy, by přesto měla hledat cestu k tomu, jak potomkovi pomoci, protože tak zároveň napomůže fungování celé rodiny. „Děti s problémy způsobenými vnějším prostředím by měly být svěřeny do péče klinického psychologa, dětského psychiatra nebo odborníka z pedagogicko-psychologické poradny, zatímco dětem s vývojovými poruchami činnosti mozku pomůže spíše lékař, speciální pedagog, logoped, popřípadě dietetik,“ vysvětluje Gordon Serfontein, dětský neurolog ze Sydney, autor knihy ­Potíže dětí s učením a chováním.

Ačkoli se všichni shodují, že problémy se lepší, jak zraje nervová soustava, musíme ­počítat s tím, že Matouše čekají potíže s učením, že nebude moci chodit do běžné základní školy, protože by tam dostal nálepku zlobivého dítěte, že bude náladový. Hlavně v zámoří se při terapii hodně používají léky tlumící hyperaktivitu. Studie prokázaly, že nezvyšují riziko drogové závislosti, mají však vedlejší účinky na náladu, chuť k jídlu či spánek a při dlouhodobém užívání zřejmě zatěžují metabolismus.

vá v nezralém mozku, vychází metoda zvaná EEG Bio­feedback. V Česku se začala zkoušet roku 1996 na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a výzkum prokázal, že skutečně umožňuje dozrávání mozkových funkcí a díky tomu se zlepšuje pozornost. Dítě je pomocí elektrod propojeno s počítačem a pouze tím, že se soustředí, ovládá například autíčko v počítačové hře. Na obrazovce vidí, jak se mu daří vozidlo udržet na silnici. Pražský psychiatr Jiří Tyl doporučuje počítačové hry jako zklidňující prevenci před tím, aby dítě podlehlo jiné závislosti, třeba drogové.

Léčbou dětí s ADHD syndromem se ­zabývá také psychologická metoda zvaná ­kineziologie, která hledá příčinu problémů v podvědomí, ba i někteří homeopati.

Jako Leonardo
Hledat pomoc má rozhodně smysl, jinak by se potomek nezbavil svých problémů nikdy.

„U jednoho ze tří dětí mozek dozraje. U druhého sice příznaky trvají, ale jsou překryty: když dítěti nejde čtení a psaní, zaměří se na techniku, nejde-li mu matematika, orientuje se na obory humanitní. U třetího však porucha přetrvá do dospělosti,“ vysvětluje doktor Tyl. „S přibývajícím věkem a váhou mizí sice hyperaktivita, ale nepozornost a impulsivita zůstávají. Dospělí s poruchou pozornosti mívají sklon k nehodám za volantem i problémy v mezilidských vztazích, rychleji se unaví, dělá jim potíže dotahovat věci do konce, bývají lajdáčtí, nedochvilní. I při dobrém nadání nedokážou svůj talent prodat. Impulsivita v přelidněném a přeorganizovaném prostoru, vyžadujícím sebeovládání a bezkonfliktnost, může svému nositeli a jeho okolí pořádně otravovat život.“

Naštěstí se člověk může utěšovat jedním: mnoho dětí s ADHD syndromem má vysokou inteligenci. Mezi postižené ostatně patřil Leonardo da Vinci, Ludwig van Bee­thoven i Einstein. „Tyhle děti i v dospělosti mnohdy uvažují jaksi mimoběžně. Díky tomu si dávají do souvislosti věci i tak, jak by nás to nikdy nenapadlo. Mnohdy tak přijdou na něco, co by se nám nikdy nepovedlo,“ dává podobným rodinám a jejich dětem naději psycholožka Bejštová.


Autor: Marianne, Radka Wallerová | 15. 07. 2005

Zdroj: http://www.marianne.cz/
Žádné komentáře
 
Stránky byly založeny18.7.2008