Máte také dítě s ADHD, ADD,LMD ?

Stránky věnované lehkým mozkovým dysfunkcím, poruchám pozornosti, poruchám pozornosti provázené hyperaktivitou

Zajímavé články (LMD, ADD, ADHD)

Grafomotorika pro děti předškolního věku

Několik praktických rad, jak s dítětem procvičovat motoriku rukou, kreslení a psaní

Orientace na úspěch: Začínáme cvičeními, která dítě zvládne, a končíme je vždy s prožitkem úspěchu (motivace k dalšímu cvičení).

 

Orientace na dítě: V popředí není cvičení a výsledek, ale dítě a jeho možnosti, schopnosti a přání.

Aktivní práce: Středem našeho zájmu není výsledek, ale cvičení jako cesta a radost ze hry.

Ohled na čas: Délka cvičení se musí individuálně přizpůsobit dítěti. Závisí na daném denním rozvrhu, na dosaženém stupni vývoje a obsahu cvičení. Cvičte jen tehdy, když máte k dispozici skutečně dost času. Časový tlak působí vždy nepříznivě.

Soustavná práce: Cvičíme pravidelně, několikrát týdně, podle okolností provádíme určité prvky cvičení i denně. Několik menších cvičení s krátkými odstupy nelze nahradit dlouhými cvičeními s velkými přestávkami.

Ohled na každodenní život: Děti se učí efektivněji, když se učební látka nějak týká jejich každodenního života, jejich přímého okolí, je spojena s aktuálními prožitky a dá se srovnávat s dřívějšími událostmi.

Zavedení opakování: Dítě se učí intenzivněji a s trvalejšími výsledky, když nějakou činnost provádí opakovaně. Děti mají z opakování větší radost, než si dospělí často myslí. Je také větší šance, že si dítě zautomatizuje to, co se naučilo.

Množství variací: Proces učení se ještě zintenzivní, když je dítě díky variacím schopno dávat činnostem nové významy. Zdokonalují se tak jeho strategie řešení různých situací a rozšiřuje se jeho spektrum jednání.

Rozmanitost materiálu: Stimulací více oblastí vnímání a díky jejich obměnám se dosahuje zesílení podnětů, a tím i zintenzivnění integračních procesů v mozku.

Vhodné podmínky při cvičení: Při provádění cvičení musíme dbát na to, aby na dítě nepůsobilo příliš mnoho podnětů současně a aby vliv různých podnětů odpovídal stupni jeho vývoje. Neměli bychom proto při provádění cvičení např. nechat hrát rádio nebo být v místnosti, kde je příliš mnoho hraček. Je důležité věnovat se jednotlivým cvičením postupně a neprovádět několik různých cvičení těsně za sebou.

Pozorování dítěte při práci: Pozorujte reakce, mimiku a gestikulaci dítěte a podle toho usměrňujte průběh cvičení. Když u dítěte motivace polevuje, musíme se nejprve postarat o pozitivní změnu, například využitím variací. Nevede-li to k úspěchu, je lepší cvičení přerušit.

Orientace na zájmy dítěte: Využívejte představy a přání dítěte. Vidíte-li, že dává přednost určitému materiálu nebo cvičení, můžete toho využít jako motivace pro další procvičování; v popředí by neměl být neměnný cvičební plán.

Dbejte na výchozí emocionální situaci: Jak vy, tak dítě musíte být v rozpoložení, v kterém jste schopni cvičení provádět. Když vás například bolí hlava, nezačínejte s cvičeními. Stejně tak nelze v klidu a tiše pracovat, je-li člověk rozzlobený nebo nervózní.

Sociální aspekty: Pokuste se zapojit i jiné děti. Zesílení podpůrného účinku v důsledku napodobování, zvyšování motivace, stupňování radosti a zábavy a rozvíjení nápadů druhými je velmi významné.

Práce v prostoru: Dbejte na to, aby dítě mělo na cvičení dost místa. Chce-li si malovat, nestačí malý koutek u kuchyňského stolu.

Funkční práce: Vytvořte pro každé cvičení správný výchozí základ, aby mohlo probíhat skutečně bez stresu a aby bylo spojeno se spoustou zábavy.

          Cákání s pěnou na holení v koupelně nebo na podložkách

          Modelování na velké omyvatelné podložce.

          Využití kynutého těsta v kuchyni.

          Hry s kosmetikou a divadelními líčidly na velkých šátcích (staré záclony, ubrusy, prostěradla).

          Cvičení s vodou, s houbami, s pěnivým malířským mýdlem a štětci na velkých fóliích a v plastových vanách

Organizovaná práce: Připravte si cvičení předem. Není dobré, když musíme cvičení přerušit, protože chybí nějaký materiál.

Rozmanitost: Přizpůsobujte cvičení situacím a dbejte, aby po aktivních fázích následovaly klidnější a naopak.

Přizpůsobte se dítěti: Myslete na to, že své pokyny musíte přizpůsobit chápání dítěte. Mějte odstup od svých představ o splnění úkolu. Děti mohou mít například velmi různou představu o tom, jak má vypadat věž, přesto je to stále věž

Zapojení fantazie: Musíme povzbuzovat dětskou fantazii a samostatnost. Omezení smí přijít jen tehdy, když se dítě příliš odchýlí od předem daného tématu.

Povzbuzování: Pomáhejte dítěti svou náklonností, uznáním a potvrzením.

Aktivní spolupráce: Nenechávejte dítě při cvičení samotné, zúčastněte se hry. Musíte být stále „v obraze“, abyste mohli kdykoli zasáhnout.

Nechte dítě pracovat aktivně: Pomozte mu jen tehdy, když vám dává najevo, že pomoc potřebuje. Dejte dítěti dost času, aby si cokoli vyzkoušelo a rozvíjelo vlastní cesty. Aktivita dítěte je vždy na prvním místě.

Práce bez časového omezení: Každé dítě potřebuje na určité úkony různě dlouhou dobu a časový tlak má obecně negativní účinky. Lze ovšem používat změny tempa pro variace a stupňování.

 

Vyhněte se opravování: Nekritizujte a nevyslovujte při provádění cvičení negativní hodnocení. Jen když se dítě odchyluje od tématu, musí následovat okamžité usměrnění. Zpravidla je na místě kladná, tedy motivující kritika.

Důslednost: Láskyplně, ale důsledně dítěti ukazujte určité hranice a poskytujte mu tak při jeho práci nutnou pomoc. Když se například nesmí malovat mimo papír, platí to vždy, a ne jen v určité situaci.

Další pokyny pro grafomotorická cvičení na pracovních listech nebo na papíru

Připevněte listy na stůl jako pomůcku.

Stupňujte účinnost pracovními pomůckami:

          začněte silnými tužkami

          ideální jsou barevné tužky a pastelky

          hranaté tužky jsou ke cvičení vhodnější než kulaté, protože prsty tak získávají hluboké hmatové informace. (Je možné též zakoupit trojhranné tužky a pastelky, ale i speciální násadky na tužky, které mohou podpořit správný úchop tužky.) Při cvičení je důležité pracovat nejprve bez pomůcek, aby se zlepšila motorika prstů. (Používání násadek na tužky má smysl i pro běžné psaní).

Pro děti s omezenou motorikou rukou (např. zaťatá pěst) se na začátku doporučuje používat velmi silné voskovky provedené ve tvaru myši. U starších dětí jsou smysluplným ekvivalentem k plnicím perům inkoustová kuličková pera (např. Tornádo) nebo keramická či gelová pera. Jako cvičný prvek se doporučuje střídání různého psacího náčiní. Dbejte na to, aby byly tužky ořezané a vhodné k použití. Zabráníte tak frustraci a nevhodným smyslovým podnětům. Jakost tužek může mít vliv na tělesné napětí; je-li dítě křečovitě stažené, je třeba používat měkké tužky.

V žádném případě neopravujte cvičení během jeho provádění, ale o výsledku si později otevřeně a přívětivě promluvte s dítětem. Ptejte se dítěte na jeho vlastní hodnocení.

Každopádně se vystříhejte toho, abyste gumovali nebo škrtali nepovedené nebo špatné tahy tužkou. Dejte dítěti možnost opravy nebo opakování, např. pomocí jiných barev, nových listů papíru nebo jinými příklady. Projevujte porozumění a upřímnost, aniž byste výsledky podceňovali nebo přeceňovali. Snaha dítěte by měla být vždy hodnocena víc než skutečný výsledek. Hodnotící komentáře nebo známkování jsou naprosto neslučitelné s koncepcí těchto grafomotorických cvičení.

Cvičení nad linkami a mezi linkami – zejména u notových linek – provádějte až velmi pozdě, i když už tak dítě musí psát ve škole.

Vyzkoušejte cvičení sami, abyste mohli lépe posoudit předpoklady a požadavky. Buďte trpěliví k dítěti i k sobě – pokroku se zpravidla nedá dosáhnout rychle. I u sebemenších úspěchů projevujte uznání a radost. Dítě potřebuje kladné povzbuzení a potvrzení jako základ své motivace. Na prvním místě je vždy dětská radost, aktivita, samostatnost a pozitivní pocit vlastní hodnoty. Podobně by měla být i při učení na prvním místě radost a zájem dítěte, ale i aktivní zpracování učebních obsahů.

Snažte se dítě nadchnout pro cvičení svým otevřeným, kladným postojem a novými nápady. Realizace této podpůrné koncepce vyžaduje pružný a předsudků zbavený přístup k dítěti. Je nutné vycházet ze schopností, potřeb a zájmů dítěte a stanovit si za cíl udržet nebo povzbudit u dítěte spontánní tvořivost, originalitu a radost z pohybu. Podpora je postupné rozvíjení způsobilosti ke zvládání zprvu malých úkolů s omezenou odpovědností a samostatností až po stupňování obtížnosti úkolů s velkou samostatností.

 

Držení tužky a těla – důležité pokyny pro psaní

Začněte vždy s širokou výchozí základnou; malujte např. nejprve vleže, má-li z toho dítě radost a potřebuje-li ještě tuto výchozí polohu.

Jako variaci a stupňování používejte změnu pozice, pracujte tedy i vstoje, v dřepu, vleže nebo v jiných polohách.

Výchozí pozice „vsedě“:

§        Zeširoka, obě chodidla položená celou plochou paralelně na podlaze – ve středně velké vzdálenosti od sebe (přibližně na šířku boků).

§        Stehna zhruba vodorovně, holeně svisle (výška sedadla).

§        Sedíme vzpřímeně, s rovnoměrnou zátěží na celých hýždích, s rovnou páteří.

§        Uvolněná ramena, pozor na křečovité napětí.

§        Předloktí leží volně na stole (výška stolu).

§        Ruka, kterou píšeme, leží už od lokte na stole.

§        Loket a zápěstí se nesmí zvedat ani tvořit úhel a musí mít dost místa.

§        Hlavu musíme držet rovně, podobně je žádoucí, můžeme-li desku psacího stolu nastavit zešikma.

§        Rozumné možnosti k sezení, např. nastavitelná židle, relaxační míč apod. Ideální je nastavitelný psací stůl (výška, úhel pracovní desky).

§        Tělo a stůl by měly být v přímém kontaktu ve výšce pupku (zlepšení držení těla a tělesného napětí).

 

Tužka leží v ideálním případě na prostředníku, drží ji palec a ukazovák. Neopravujte držení tužky během cvičení, ale dopracujte, případně zlepšete je průpravnými cviky na jemnou motoriku. Totéž platí pro pohyblivost prstů při psaní (pohyb konečků prstů: „ohýbání – natahování“).

List papíru nepřitahujeme příliš blízko k tělu:

          praváci od středu těla doprava;

          leváci od středu těla doleva;

Necháme dítě, aby si samo určilo úhel, v jakém papír leží. Při naučeném chybném držení tužky u staršího dítěte už není možná žádná smysluplná korektura. Akceptujte individuální držení tužky.

 

V určitých případech je žádoucí navštívit očního lékaře a nechat zjistit, zda dítě nemá oční vadu a zda by nemělo nosit brýle.

Může být také zapotřebí nechat dítě vyšetřit ortopedem a zjistit, zda není nutné přihlédnout k problémům při držení těla.

Někdy bývá nutné vyšetřit sluch, pokud jsou nápadné problémy s pochopením úkolů.

Při výběru odborného lékaře musíme bezpodmínečně dbát na to, aby šlo o lékaře s odbornou atestací, který má zkušenosti s léčbou dětí. Slovem lékař zde označujeme jak dětského lékaře se speciální kvalifikací, tak dětského neurologa.

 

Ukázky z knihy Grafomotorika pro děti předškolního věku, Portál

http://obchod.portal.cz/produkt/grafomotorika-pro-deti-predskolniho-veku/

Článek je zveřejněn s laskavým souhlasem nakladatelství Portál 

Žádné komentáře
 
Stránky byly založeny18.7.2008