Máte také dítě s ADHD, ADD,LMD ?

Stránky věnované lehkým mozkovým dysfunkcím, poruchám pozornosti, poruchám pozornosti provázené hyperaktivitou

Zajímavé články (LMD, ADD, ADHD)

Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole

Poruchy pozornosti (attention deficit disorder /ADD/) a poruchy pozornosti provázené hyperaktivitou (attention deficit/hyperactivity disorder /ADHD/) nelze považovat za nemoc, kterou je možno „vyléčit“. Dítě se syndromem ADD/ADHD, podobně jako dítě s poruchami učení, z této poruchy „nevyroste“, i když se jednotlivé projevy jeho chování během dospívání mění. Největší roli v tom, čeho tyto děti dosáhnou, nakolik budou v životě úspěšné a jak budou samy sebe vnímat, sehráváme my, dospělí, kteří významným způsobem vstupujeme do jejich života. Jedině my je můžeme vést k tomu, aby si co nejlépe uspořádaly život, dokázaly se vyrovnat s frustrací a své slabé stránky uměly vyvážit svým nadáním. A my jim také můžeme pomoci poznat, v čem tkví jejich síla (protože tyto děti často bývají v jiné oblasti nadané), a pomoci jim vybudovat zdravé sebepojetí.

Z řady dětí se syndromem ADD/ADHD vyrostli velmi úspěšní lidé. Naučili se zdařile využívat svých silných stránek, své tvořivosti a osvojili si „dovednosti potřebné k přežití“. Na druhé straně je mnoho těch, kdo takto úspěšní nebyli. Mezi syndromem ADHD a neschopností se uplatnit ve společnosti existuje úzká souvislost. Nezanedbatelný podíl jedinců, kteří ve škole propadají a kteří, když ze školy vyjdou, prožívají potíže v zaměstnání a krize v mezilidských vztazích, těch, kdo se dostanou do vězení, nebo dokonce spáchají sebevraždu, představují lidé, kteří v dětství trpěli touto poruchou; neměli to štěstí, že by u nich okolí tuto poruchu rozpoznalo a dokázalo pro ně zajistit odpovídající přístup a vhodnou odbornou péči. Mnoho adolescentů a dospělých se syndromem ADD/ADHD nerado vzpomíná na dětství, zvláště pak na bolestné zážitky a trvalou frustraci ve škole. Mnozí zažili léta neúspěchů a těžké deprese.

Nejlepším způsobem, jak dětem můžeme pomoci, je včasné diagnostikování poruchy a to, že co nejdříve provedeme rázné zásahy, aby se předešlo začarovanému kruhu selhání, frustrace a klesajícího sebevědomí dítěte. Ve školách by měli učitelé účinně vycházet vstříc potřebám těchto dětí. Je třeba dětem vytvářet takové prostředí a vybavit je takovými dovednostmi a strategiemi, aby byly schopné se s dostatečným sebevědomím dále rozvíjet a aby prožívaly okamžiky uspokojení, ne pouze zklamání. Když děti podporujeme a odstraňujeme jim na cestě k úspěchu překážky, musíme být trpěliví, myslet pozitivně a snažit se dítě vnímat jako hodnotnou lidskou bytost, nikoli jen nositele některých specifických projevů chování.

Charakteristické projevy chování dětí s poruchou pozornosti bez hyperaktivity (ADD)

·        snadná rozptýlitelnost vnějšími podněty

·        problémy s nasloucháním a s plněním pokynů

·        potíže se zaměřením a udržením pozornosti

·        potíže se soustředěním se na úkol a jeho dokončením

·        nevyrovnaný výkon v práci ve škole (jednou je schopen úkol splnit, podruhé ne; jeho výkon se mění neustále

·         „vypínání“ pozornosti, což může vypadat jako „zasněnost“

·        nepořádnost (žák ztrácí nebo nemůže najít svoje věci (sešity, tužky, knihy); na pracovním stolku a ve svém pokoji mívá dokonalou spoušť

·        nedostatečné studijní dovednosti

·        potíže se samostatnou prací.

 

Typické projevy chování dětí s poruchou pozornosti, jež je provázena hyperaktivitou (ADHD)

·        Vysoká míra aktivity:

       vypadá, že je v neustálém pohybu;

       nenechá v klidu ruce ani nohy, vrtí se, padá ze židle;

       vyhledává blízké předměty, s nimiž si hraje nebo je vkládá do úst;

       prochází se po třídě (nedokáže setrvat na místě).

 

·        Impulzivita a malé sebeovládání:

       často něco vyhrkne, mnohdy nepřípadně;

       nemůže se dočkat, až na něj přijde řada;

       často skáče do řeči ostatním nebo je ruší;

       často nadměrně mluví;

       dostává se do nesnází tím, že si věci nedokáže předem promyslet (nejdříve reaguje, teprve pak přemýšlí);

       nezřídka se zapojuje do fyzicky nebezpečných činností, aniž by předem uvážil možné následky (např. skáče dolů z velké výšky, vjíždí na kole na silnici bez rozhlédnutí); proto se často zraní.

 

·        Potíže s přechodem k jiné činnosti.

·        Agresivní chování, nepřiměřeně silná reakce i na drobné podněty.

·        Sociální nevyzrálost.

·        Malá sebeúcta a značná frustrovanost.

 

Poznámka: Ne všechny příznaky platí pro každé dítě a jejich stupeň se bude případ od případu lišit. Každé dítě je totiž jedinečná bytost a vykazuje jinou kombinaci projevů chování, silných a slabých stránek, zájmů, vloh a dovedností.

Je důležité si uvědomit, že v dětství je kterýkoli z uvedených projevů chování v dané vývojové fázi do jisté míry normální. Například u malého dítěte je normální, že se nemůže dočkat, až na ně přijde řada, že pozornost udrží jen krátce a nevydrží dlouho sedět. Pokud však u dítěte pozorujeme takovéto chování velmi často v období, kdy je (v porovnání s chováním ostatních stejně starých dětí) z vývojového hlediska nepřiměřené, potom se pravděpodobně jedná o problémové dítě, pro něž bude zapotřebí zajistit pomoc a vhodná opatření.

 

Jestliže byl u dítěte rozpoznán a diagnostikován syndrom ADHD, lze dítěti i jeho rodině pomáhat mnoha způsoby. Nejefektivnější je komplexní péče zahrnující více aspektů, k nimž mohou patřit:

·        program modifikace chování (řízení chování) doma a ve škole;

·        spolupráce s poradnou; lze doporučit i poradny pro rodinu nebo rodinnou terapii, protože dítě s ADHD ovlivňuje chod celé rodiny;

·        individuální poradenství, v jehož rámci se dítě naučí zvládacím technikám, strategiím, jak řešit problémy, a tomu, jak být odolné vůči stresu a zvyšovat si sebeúctu;

·        kognitivní terapie (u nás se užívá i název kognitivně-behaviorální), při níž se dítě naučí ovládat vlastní chování a věci si předem promýšlet (techniky „zastav se a mysli“);

·        nácvik sociálních dovedností;

·        četná opatření ze strany školy (úpravy učebního prostředí, výchovná opatření, řízení chování);

·        umožnění hojné tělesné aktivity (např. plavání, bojová umění, gymnastika, běh (zvláště nesoutěživé sporty);

·        lékařská péče (farmakoterapie);

·        vzdělávání rodičů, kteří by se o ADHD měli dozvědět co nejvíc. Jedině tak budou schopni svému dítěti pomáhat a účinně je podporovat. Vynikajícím zdrojem informací, pomoci a kontaktů jsou podpůrné (svépomocné) rodičovské skupiny, v nichž se sdružují rodiče dětí se stejným typem postižení. Na mnohých místech také probíhají rodičovské kurzy a semináře zabývající se různými výchovnými přístupy.

 

Ukázky z knihy Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole, Portál

http://obchod.portal.cz/produkt/nesoustredene-a-neklidne-dite/

 Članek je zveřejněn s laskavým svolením nakladatelství Portál


Žádné komentáře
 
Stránky byly založeny18.7.2008